Seattle

Po dvou hodinách letu jsem dorazila do Seattlu. Cesta do hotelu mi zabrala trochu víc času ne jsem čekala, ale hlavně, že jsem tam dorazila. Hotel nabízí bezplatný shuttle servis dodávkama přímo z letiště. Ale. Telefon je společný pro všechny hotely a stojí u rušné silnice. Takže kombinace mého akcentu, aut a akcentu operátora, který připomínal všechny ty parodie o indických callcentrech, se postaraly o perné chvíle. Nakonec se zadařilo, já odhodila kufr v pokoji a vyrazila do centra, třesoucí se abstinenčními příznaky s jedinou myšlenkou - kafe,kafe, kafe.

Půlhodinová cesta vlakem se zdála téměř nekonečná. Dva bloky ke onomu místu jsem zvládla ani nevím jak. A pak už jsem se jenom kochala na první Starbucks kavárnu, která jako jediná má stále původní hnědé logo. Koupila si největší velikost pike roast reserve (něco, co se nedá objednat nikde jinde na světě), speciálně připravenou v něčem, co připomíná french press, a přesunula se na nábřeží pozorovat nádherný západ slunce.

Po cestě na vlak jsem si koupila tašku plnou mcdonaldu (na letišti jsou jen hotely, zdroj jídla žádný) a pak už se jen válela v královské posteli a užívala kuřecí nugety. Víte jaká to je slast? Normální postel po já ani nevím jak dlouhé době? Postel v chatkách v táboře asi netřeba komentovat a postele v hostelech se nepočítají. Lezení na vrchní postel je téměř olympijský výkon a postele vržou při každém převalení. A navíc! Vlastní sprcha! A malý kávovar. Ok, už končím ódu na pokoj, ale člověk se naučí ocenit maličkosti. Paradoxem ovšem je, že jsem nemohla usnout, protože postel byla moc velká a moc pohodlná.

Druhý den ráno mi dalo velké přemlouvání sama sebe, abych postel opustila. Nicméně vidina dalšího kafe zapracovala a já se opět vydala vlakem do metropole. Nejdřív jsem navštívila velmi zajímavé muzeum o zlaté horečce na Klondike a pak se jen tak poflakovala po centru, pila kafe, pak další kafe. Den utekl jako nic a další nádherný západ slunce jsem pozorovala tentokrát ze Space Needle (takový ten divný mrakodrap prazvláštního tvaru, který je ikonou Seattlu). Tradiční cesta na vlak zpátky na letiště s tradiční zastávkou v mcdonaldu, ale zastávkou navíc v Target, protože jsem v campu poztrácela moc ponožek, takže bylo potřeba doplnit zásoby. Takže mám nové, fialové, s jednorožcem!

Po návratu na hotel jsem potkala spolubydlící, která jede na stejnou tour a pak zas přeorganizování a balení a dobrou. Budíček 5:55.