Ještě nekončíme!

Sice to chvíli trvalo, ale kombinace nemoci a odporných tropů se postarala o další příspěvek. Jupí! Co se tedy stalo od posledního příspěvku?

Hromada věcí! Povedlo se nám sehnat auto (ty kempu už si půjčovat nemůžeme) a tak jsme se vydaly pokořit místní obchodní centrum. O hodinu a půl později, s taškami Hollister a Victoria's Secret, se zmrzlinou BaJ jsme dosáhly nirvány.

Následně ale pak opět do práce, kde občas trávím víc času než v posteli. Na spánek prostě nezbývá čas (až tedy poslední dobou, nemoc si vyžaduje větší dávky spánku). Jedna z mých dětiček měla narozeniny, takže jsme slavily vyzdobeným stolem a naše téma bylo "mimina". O polední pauze jsme vyrazily, my jako vedoucí, nakoupit výzdobu a pak jsme si užívali večeři s párty kloboučkama, dudlíkama, lahvičkama, my little pony omalovánkama a bryndáčkama. Mám pocit, že jsme si to užily víc, jak ty děti.

Krátce na to následoval Extravaganza Day (neboli Den nezávislosti). Ten jsme tradičně zahájili vyzdobenou jídelnou, módní přehlídkou, průvodem a mojí oblíbenou aktivitou, lovením kachen. Mužští vedoucí jsou nahnáni do vymezeného prostoru, v puse mají dvě pringles (kachní zobák) a každý z nich drží papír s určitou bodovou hodnotou. A pak je tu hromada děti s balónkama s vodou. Ano, do určité míry mi bylo pánu líto, ale.. :D

Oslava ve stáji byla komornější, ale i tak děti zvládli zmalovat jednoho koně a jednu JC k nepoznání, teda spíš do fialova, to vznikne při kombinaci bílé, modré a červené. Nicméně následný průvod Page na Lightfootovi měl úspěch, jen chudák kůň musel trpělivě čekat půl hodiny, než z něho Ann smyla poslední zbytky barvy. Za odměnu dostal půl kýble jablek, tak nakonec snad všichni byli spokojení.

Na konci prvního turnusu jsme měli párty v naší chatce, kde jsem zjistila, že kombinace čokolády, vanilkové zmrzliny a barbecue brambůrek je opravdu překvapivě dobrá. Pak mi dětičky odjeli a teď mám 5 nových. Je to zábava, jen bych potřebovala víc sil, protože mají ještě zásoby cukru z domova, ale jejich energie se naštěstí každým dnem snižuje.

Uhodily nám tu tropy, teploty nad 30 stupňů, takže nejlepším kamarádem každého z nás je větrák. Snad se brzo ochladí a snad bude další příspěvek dřív. 

Stále naživu

Možná jste si mysleli, že jsem to vzdala ještě dřív než loni, ale ne! Já se jen tak nevzdám. Všechno bylo velmi hektické a když nebylo hektické, tak jsem byla líná.

Ale pěkně popořadě. V Detroitu jsem potkala na letišti Noru, kterou znám už z loňska a její kamarádku a společně jsme doletěli do Burlingtonu. Tam na nás už čekala dodávka a odvezla nás do campu. Já zamířila přímo na Upper Alps, neboli místo, kde se scházíme my, jakožto zaměstnanci. Bylo to jako kdybych nikdy neodejela a jako by neuplynulo plus mínus devět měsíců. Je tu hodně nových lidí, ale naštěstí i dostatečný počet starých známých, takže jsem byla náležitě uvítána zpátky.

Během přípravného času než přijeli dětičky jsme pracovali, pracovali a pracovali. Dny volna jsme začali dostávat až když byl camp zahájen. Jediným odpočinkem byly večery na Upper Alps a výlety. Horolezení jsem se úspěšně vynechala. Ono nehledě na to, jak se mi na výlet nechtělo, tak většině lidem nedochází, že ne všichni můžou opustit svá pracoviště, zavřít a odjet.

Skupinově jsme zvládli baseballovou hru, i když většina stejně nechápala o co jde. A i když jsme to pochopili, tak skóre místního týmu bylo 0 0 0 0.. Následující den byl bowling, který jen dokázal, že lidi od koní této hře moc neholdují. A pak už přijely dětičky. Ze dne na den byl camp neuvěřitelně hlučný a malá stvoření (a velká taky) už se pohybují všude.

Hodně dětí (hlavně těch ze stáje) jsem poznala a oni si pamatovali mě, což je super! V prvním týdnu jsme zase nacvičovali úvodní číslo pro děti v divadle, takže jsem opět měla šanci si skupinově na pódiu zazpívat a zatancovat. Preview time sklidil úspěch a teď už na prknech, která znamenají svět září jen děti. 

Když se ještě vrátím v čase, tak v přípravném týdnu jsme mohli jezdit na koních, čehož jsem samozřejmě využila. Ačkoli se pár mých oblíbenců nevrátilo, několik jich tu stále je. A šéfové je hodná (mám tu samou jako loni, za což jsem hrozně ráda!), takže kdykoli může, (teď tak max jednou týdně) přidělí mi na svezení největšího koně ve stáji jménem Tiny. Ach ta ironie :)

Teď už je camp v plném běhu, takže velmi oblíbená rána v 6:15 ve stáji. Jsme stále dost pomalé, takže dopoledne mám tak hodinu volna, kdy si buď skočím zaplavat nebo si zaběhnu dva kilometry do pekárny pro kafe a domácí donut.

Dneska jsme (my ze stáje = barn crew a trenéři + JC (="praktikanti)) vyrazili na večeři do japonské restaurace, což bylo naprosto dokonalé.Nejlepší sushi, které jsem kdy měla a byla to taková ta restaurace, kde se sedí kolem plotny a kuchař vaří. Jídlo v kempu je jídlo v kempu, vařené ve velkém a pro děti, takže žádné zázraky člověk čekat nemůže :) Večery většinou trávíme jako obvykle skupinově se ciderem či pivem  a vzhledem k tomu, že letos jsem v jiné chatce, kde není internet, musela bych pokaždé jít do vyhrazené místnosti pro zaměstnance, což se mi téměř nikdy nechce. Nicméně dneska jsem se překonala, neb jsem si říkala, že bych vážně měla už něco napsat.

Spoustu věcí jsem úspěšně zapomněla, nicméně to nejdůležitější je toto - jsem hrozně ráda, že jsem zpátky. A stálo to za všechny ty útrapy, stresy, papírování a práce :) Teď mizím do postele za poslední dva dny jsem napsala si osm hodin a ráno je Extravaganza Day (= místní verze dnu nezávislosti). Dobrou!

PS: Zase dobrovolničím a po večerech chodím do jedné chatky za dětmi, které mám na starost. Všechny čtyři jsou úžasné, akorát je to další položka ubírající čas a energii. Jsou úžasní, takže to za to stojí.

PS2: Složení letošní barn crew: já, Maďarka se silnou jazykovou bariérou, Britka, Britkoaustralanka a Novozélanďanka, takže o akcenty a problémy v komunikaci postaráno :D

PS3: Opovažte se řešit gramatiku! Jsem na sebe hrdá, že jsem zvládla něco napsat v češtině v této délce. Už počítám prášky ve stáji i sním v angličtině.